Kroměřížská mládež rozjíždí svá tempa i v jiném dresu než zlínském a vsetínském. Máme své tři vyslance i v jihlavské Dukle (Patrik Zeman, ročník 2002), brněnské Technice (Michael Fornál, ročník 2003), ve Vítkovicích (David Pavič, ročník 2005).
Cesta našich borců se občas klikatila, ale směr měla zřejmý, hokejový. Paťa Zeman, mladodorostenecká součást populární obrany „Pat a Mat“ (P. Zeman – Michal Šimášek), odchází s přelomem dvou pololetí r. 2018 do Vsetína. Vybuduje si tam pevnou pozici, trenérův i hráčský respekt. Loňskou sezonu ve vsetínské juniorce přitom opřede výjimečnou produktivitou, patří k nejvýraznějším bekům v rámci Extraligy juniorů...
Netajil se, že by chtěl zkusit i věhlas Juniorské ligy akademií. Přestupuje tedy zjara do Jihlavy, dalšího hokejového chrámu Moravy. Začátky nemá zlé, hraje i první obranu, měl by přidat v asistencích (či střelecky), naopak statistiku +/- má kladnou. Jeho číslo 14 je magické, jaký je i jeho vztah k hokeji, tréninková píle, sportovní zanícení. Má, a on ví, zlatou sestru Šárku, takovou, že by mu ji mnozí záviděli. Dotáhla to až do Ligy staršího dorostu a dívčí reprezentace.
Proskočme mezi kamarády k tomu nejmladšímu... David Pavič, jak ho znám od mladších žáků, byl již na úsvitu hokejisty zřetelný talent a horký temperament v ledové brázdě. Vydal se již záhy po brněnské navigaci a úspěšně kotvil u brněnských Warriors. Také jemu vrostl hokej hlouběji a žije s ním příběhy radostí i dílčích proher. Správný kluk jeho věku porážky nesnáší. Nebyl jsem jiný, v kartách nebo tenise...
David je jen zřídka „syt hokeje“ a roky doplňoval, ladil formu ve výběrovém týmu „Czech Knights“, s nímž se rád „podíval do světa“. Před lety po něm sáhly hokejové Vítkovice. Jako dorostenec extraligového celku byl po Novém roce 2020 nominován za Moravskoslezský kraj na Olympiádu dětí a mládeže. Hokejisté „Davidova“ družstva ukázali „zdravý severní vítr“, sobě očistný, krutý k soupeřům. Suverénně došli za zlatem.
Osobně je mi velkou, ryzí inspirací příběh „brněnského“ Michaela Fornála. Po zmíněných dvou becích jde „zázemím“ o útočníka. Říkal mi ale jeho skvělý táta Eda (někdy ale mluví v hecu), že tím, jak „Míša“ za poslední 2 roky vyrostl, může to příště a přespříště rozjíždět zezadu... „Forny“ pochopitelně i zmužněl, neboť i přípravě dává skoro první poslední. Před dvěma lety, neotrkaný, odešel do svérázného Brna, aby tam rostl a porostl. S hokejovými cíli se profilovala dále i povaha, „Forny“ je kluk uctivý i otevřený, fajn.
A jsou-li v Technice mrzutosti kolem trenéra dorostu a hráčů, Míšova práce je nadstandardní. Kluk „z našeho stadionu“ je v Brně u dorostu kapitánem.