V sobotu 7. ledna začíná v 17:00 na "zimáku" v Kroměříži zápas, který každý fanda skvělých mužů HK Kroměříž vyhlíží s očekáváním, na který se příznivci prostě těší! V Uherském Brodu přijede soupeř, jakého se laik ani nenadá, ale kovaný fanus cítí mrazení, ví, s kým mají Hanáci co dělat. Pojďme proto vlnou, pojďme jako masa, cpěme se v sobotu na nepochybně velký, výborný zápas, neboť to, co dva pevné hokejové klany chystají, to uvidí aréna v Kroměříži potom snad v březnovém play-off...
My Vás tady nezveme na "nahodilé kroměřížské nadšence", ale na domácí mančaft, jenž až na jediný skutečný výpadek vládne letošní Krajské lize mužů možná nečekaně, ovšem se surovou pádností gólových argumentů, s přetlačením rovnocenných bitev, se sto třinácti napranými góly a tak dále. Doma osm klání za 24 bodů, venku šest výher na devět "ran". První místo v krajském přeboru už řadu kol a skalní (všichni ti báječní svědkové kroměřížského sportu) diváci věří týmu, doufají v ty kluky, že se o přední mety porvou i v březnovém ligovém vrcholu!
A co k Brodu? Nerad bych "hlásal bludy", ale vezmeme-li v potaz poslední tři hokejové roky, je to vyzyvatel, který nás právě v Kroměříži nejvíc ohrozil, prohnal, potrápil, zrentgenoval naši útočnou čaromoc a defenzivní jistotu. Podotýkám (počítal jsem), že od září 2014 odjezdila Kroměříž na svém ledě 35 mistráků, ale jen v šesti bodově tratila. S Ostrohem dva body minus, s Břeclaví minus bodík a porážky s Vel-Mezem, Velkou Bíteší a dvakrát s Brodem. Jinak 29 tříbodových výher z celkové sumy. Poslední tříbodová bilance bude mít v sobotu 7. ledna 364. nebo 365. den! Porazit ještě ten Brod, a přes rok doma pouze vyhráváme!
Brodu máme co vracet, a nemyslím ten zpackaný zápas z podzimu, těch brodských 3:13. Na jaře 2015 otočil v Kroměříži v atypickém play-off na 6:5 a ukončil naši sezonní domácí nadvládu. Na podzim pak v Kroměříži sveřepě dotahoval k těsné porážce 5:6 a toho 9. ledna 2016, tehdy jsme jeho vinou sklonili doma brady dosud naposledy.
Udělejme z mnoha důvodů v Kroměříži ovzduší víry a sepětí, viděného i neviděného přátelství s chlapy, kteří to dělají, a třeba by nemuseli, stále poctivě trénují (i když na extraligu či 1. národní to už nebude), jezdí na venkovní zápasy někdy i ve středu do Břeclavi, odevzdají tam všecko, takže v autobuse jenom šeptají, doma jsou v jedenáct a zrána hurá do práce. Já se jich neptám, proč to dělají, to je totiž vidět! Navzájem jsou propojeni veselou a pevnou partou, ale hokej berou pořád vážně, je to jejich úděl, věrná láska, je to jejich kumšt. Tož se pojďte v sobotu podívat!
